Létání a já

Let na abiturientský sjezd 15. – 18.6.2006

Do Mor. Budějovic jsme letěli již potřetí. Před lety jsme letěli na Aerosalon do Jihlavy, do Mor. Budějovic a na slet do Třebíče. Vše bylo již popsáno a zveřejněno na www.skyfly.cz v zajímavostech pod názvem „Letecký čundr na Moravu“.

Podruhé jsme letěli ještě se dvěma Minimaxy kolem republiky a opět se zastávkou v Mor. Budějovicích. Cesta byla opět popsána jako „Vzdušný vandr“.

O to byla naše letošní příprava snadnější. Trasa je volena tak, abychom se co nejvíce vyhnuli omezeným prostorům. Mezipřistání vždy tak, aby se dalo dotankovat (Rotax má rád benzin), tj. na letištích v Hořovicích (čerpací stanice je za plotem letiště) a Táboře.Všechově (k čerpací stanici se dá dojet rogalem). Také pro relaxační odpočinek po absolvovaném úseku.

Letos jsme poprvé použili „ručku“ pro komunikaci s letištěm Hořovice před přistáním. Protože počasí bylo příznivé, po dotankování jsme pokračovali. Předtím jsem však volal do Prahy, zda je aktivovaný LKR 5. Dozvěděl jsem se, že jsou tam střelby, že ho musíme obletět a rovněž, že na letišti v Příbrami jsou výsadky. Tak s touto malou komplikací na naší trase jsme pokračovali do Tábora-Všechova. Tady je před přistáním a při pojíždění třeba dávat velký pozor, neboť plocha je hojně využívána k jiným účelům, jezdí na ni motocyklisté, automobilisté, aby zkoušeli, kolik jim to dá, příp. cvičili smyky při hojném pálení pneumatik. Proto jsme přistávali na trávu a ne na beton. V Táboře jsme rogalo ukotvili, občerstvili se v místní restauraci a ve stínu polehávali do podvečera, až se ochladí a „lehne to“.

Před podvečerním startem jsem ještě opětovně komunikoval se správcem práškařského letiště v Mor. Budějovicích panem Hřebačkou a domluvili jsme se, kdy přijede otevřít oplocenou stojánku. Také se spolužákem z gymnázia MVDr. Bohdanem Dvořákem, který nás tam hodlal rovněž očekávat.

Let byl klidný, Vašek hojně fotografoval a tak jsme byli nad Mor. Budějovicemi nejméně o půl hodiny dříve. Pro mne je to vždy velký zážitek, kroužit nad místem mládí a vidět známá místa z ptačího pohledu.

Přistání na práškařské letiště již známe, víme, že to je jednosměrná plocha a přistáváme proti svahu. Vzápětí přijíždí Bohdan Dvořák, kterého jsme na svou přítomnost upozornili kroužením kolem města. Než přijel pan Hřebačka (sloužil v Jihlavě leteckou protipožární službu), jeli jsme pro benzin, aby nás ráno nic nezdržovalo od plánovaného letu nad Vranovskou přehradu. Posléze přijel velmi ochotný pan Hřebačka, s kterým se známe již z dřívějších našich návštěv a jsme mu i dalším odpovědným pracovníkům velmi vděčni za vstřícnost, kterou nám poskytují pohostinnost jejich areálu. Rogalo jsme ukotvili k úchytům v panelech, zamkli bránu a přijali pozvání na večeři u Dvořáků. Já jsem pak u nich i nocoval, kdežto Vašek se vrátil a nocoval v buňce na letišti.

Druhý den ráno jsme s Bohdanem letěli nad Vranovskou přehradu, když jsem si předem u vojáků v Náměšti n.O. zajistil bezproblémové povolení ke vstupu do ADIZu.

Opět to byl let plný zážitků a vzpomínek na mládí. Při vystupování z ADIZu jsem se opět pomocí „ručky“ odhlásil v Náměšti – a chvilku jsem si připadal jako na vojně, když mi odpověděli „pokračujte v činnosti, na slyšenou“…

Odpoledne jsme se byli společně koupat na rybníku Hrachovec.

V sobotu 17.6. jsme nelétali, neboť to byl náš abiturientský sjezd. Jenom jsem vzpomínal, že zrovna tento den je slet v Žatci a dobový let. den v Mladé Boleslavi, na tyto akce se vždy těším a pokud počasí přeje, rovněž účastním. Ale – na několika židlích se sedět nedá…. A setkání se bývalými spolužáky po 52 letech je rovněž zážitek. Přesto jsem se kolem 21. hod. rozloučil, a protože jsme chtěli časně ráno odletět, šel spát k Vaškovi na letiště.

V neděli 18.6. jsme v 6 ráno odstartovali na zpáteční cestu. Hodlali jsme ji rovněž uskutečnit v jednom dni, i když, dovolenku na pondělí, pro každý případ, jsem měl podepsanou. Ráno bylo velmi chladné a nemohli jsme se dočkat mezipřistání v Táboře-Všechově. Tam jsme opět dotankovali, trochu se zahřáli a pokračovali do Hořovic.

Opět jsme obloukem obletěli Příbram, ohlásili se v Hořovicích, přistáli, dotankovali a pokračovali domů, do Teplic. Poněvadž už bylo pokročilejší dopoledne, termika začínala fungovat a bylo to poněkud „hrbatější“. Zvláště pak nad Českým středořím a v oblasti našeho letiště.

Počasí nám oproti předchozím vandrům velmi přálo a tak to byla pohodová cesta. Cca 250 km jsme letěli 3 hod. 30 minut, zpáteční cesta byla o 1 min. delší!!! Celý let byl pro nás velkým zážitkem, ještě v těchto dnech si v duchu přehrávám „film“ z letu a stále doznívají tyto prožitky.