Letecký vandr do jižních Čech
Na Skyfly a v Pilotu mne zaujala nabídka na akci "Od pramenů Vltavy ke Karlštejnu", kterou pořádali z letiště Soběslav. Po získání podrobnějších informací jsme se přihlásili panu Šťastnému. V pátek 24.8. v 16 hod. jsme s Vaškem odstartovali. S námi také Martin s HiMaxem, který se nás držel, neboť nemá rádio. Let byl klidný, kolem Křivoklátu, Točníku a to už jsme se hlásili na mezipřistání v Hořovicích. Po dotankování jsme pokračovali do Soběslavi. Prostor LKR5 však byl aktivován a museli jsme ho oblétat. Vedro způsobovalo, že jsme měli potíž nastoupat potřebnou výšku k přeletu pohoří Hřebeny. Pomohla nám nafukovaná návětrná strana. Pak už to byla pohoda, přelet nad přehradou Kamýk nad Vltavou, posléze po levé ruce jsme viděli Tábor a za chvíli jsme se hlásili v Soběslavi. Překvapením byla 4. okruhová zatáčka nad městem a finále přes Lužnici. Následovalo přátelské přivítání a pěkné ubytování. V sobotu ráno jsme obdrželi pokyny a itinerář k orientačně-fotografické akci. My jsme si trasu zkrátili a upravili vzhledem k našim možnostem. Po přípravě jsme odstartovali. Let na Hlubokou n.Vlt. byl klidný. Odtud jsme letěli do Č. Krumlova. Pak, protože jsme usoudili, že bychom s palivem obtížně vystačili do dalšího bodu trasy, vrátili jsme se do Č. Budějovic a tam přistáli na bývalém vojenském letišti. Po zaplacení přistávacího polatku a dotankování nám řídící létání povolil odstartovat z poloviny dráhy. Pokračovali jsme k Třeboni, což mne zvlášť zajímalo, protože jsem tady byl před časem v lázních. Tento rybníkářský kraj je velmi pohledný. Před rybníkem Svět jsme narazili na pořádný stoupák a tak jsme točili výšku. Od Třeboně jsme letěli podívat se na zámek Červená Lhota a pak již "domů" do Soběslavi. Následovalo prohlížení fotografií a výběr k odevzdání. Setkali jsme se s Fanoušem z našeho letiště, který se svým Storchem přiletěl dopoledne. Navečer jsme se letěli podívat na nedalekou vesničku Žlukov, kde byl Vašek před časem na dovolené. Při startu však motor zacukal a tak hned po odpoutání jsem vynuceně přistál na dráhu. Příčinu hned Vašek našel - pecku na svíčce. Po odstranění jsme hned odstartovali. Po návratu jsme natankovali a při společné večeři tepličáků jsme naplánovali trasu ranního letu. Ráno jsme se rozloučili, od organizátora pana Šťastného jsme, jako osádky z nejvzdálenějšího místa, obdrželi bonus, každý láhev šampáňa (vezl je Martin, my už jsme nechtěli zatěžovat stroj) a v 8 hod. odstartovali, současně s Martinem. Fanouš, že se svým rychlým strojem poletí později. Klidným letem jsme se přiblížili k Orlíku, zakroužili, nafotografovali a pokračovali do Hořovic. Příbram jsme měli po pravé ruce. V Hořovicích nám vázla komunikace s AFIS, špatně jsem ho slyšel, byl tam paraprovoz, ale zvládli jsme to. Po dotankování jsme startovali směr Karlštejn, Martin se odpoutal a letěl rovnou do Teplic. U Karlštejna už to byla pořádná "bouchačka", turbulence mi nedala chvíli klidu a tím pádem se i špatně fotografovalo. Pak jsme letěli po Berounce, abychom se vyhnuli TMA Praha. Protivítr a termická turbulence dělali své, benzin ubýval a tak jsme pro jistotu sedli v Panenském Týnci. Vašek zaplatil přistávací poplatek, ochotně s ním však zajeli k benzince. Pak už jsme se "v klidu" dotáhli domů do Teplic.
Po přistání jsem zjistil, že moje PDA, které zaznamenávalo všechny odlétané trasy s naprostou přesností, i sebemenší zakroužení, z neznámých důvodů v Hořovicích "zamrzlo". Po restartu byl záznam trasy smazán... Moc mne to mrzí, neboť jsem byl sám na sebe hrdý, jak rovnou čáru letu mi to zaznamenávalo...
Od pátečního odpoledne do nedělního poledne jsem bez pěti minut nalétal 8.5 hod. I když mne bolely ruce, mám z tohoto vandru moc hezký pocit a spolu s fotografiemi to jsou nezapomenutelné zážitky.
(Poznámka: kliknutím na velký náhled získáte snímek v plné velikosti, opětovným kliknutím návrat) :)
Po přistání jsem zjistil, že moje PDA, které zaznamenávalo všechny odlétané trasy s naprostou přesností, i sebemenší zakroužení, z neznámých důvodů v Hořovicích "zamrzlo". Po restartu byl záznam trasy smazán... Moc mne to mrzí, neboť jsem byl sám na sebe hrdý, jak rovnou čáru letu mi to zaznamenávalo...
Od pátečního odpoledne do nedělního poledne jsem bez pěti minut nalétal 8.5 hod. I když mne bolely ruce, mám z tohoto vandru moc hezký pocit a spolu s fotografiemi to jsou nezapomenutelné zážitky.
(Poznámka: kliknutím na velký náhled získáte snímek v plné velikosti, opětovným kliknutím návrat) :)